Vařené brambory trochu jinak - samozřejmě v mikrovlnce

11. července 2013 v 5:39 | Mirka |  Vaření v mikrovlnce
Taky vás otravuje loupat brambory "na loupačku" vařené ve slupce? Mě jo, jsou horké, musejí se chladit, slupka z nich dost často nejde...
Minulý týden jsem si našla docela příjemný způsob, jak se tomuto "problému" vyhnout. Je to jednoduché.
Brambory normálně zastudena oloupu, "rozšmelcuju" na sekáčku nadrobno, jako na bramborákové těsto a mám po starosti. Pak už vložím jen do vhodné nádobky, nejlépe do té, která má na víku takovou tu dírku, kterou odchází pára, přidám asi 4 kávové odměrky vody, a šup s tím do mikrovlnky. Vlním asi šest minut, záleží na množství takto nastrouhaných brambor. Asi tak po dvou minutách je dobré stav suroviny zkontrolovat, promíchat, opatrně ochutnat. Výsledek mi připadal docela podobný tomu, co se dá udělat z brambor předem uvařených a následně loupaných. Takto "nastrouhané" brambory můžeme použít třeba na těsto na knedlíky, nebo na bramborové těsto třeba na muffinky. V iniciativě se meze nekladou.
Mně alespoň tato příprava velmi vyhovuje a určitě se jí budu držet.
Přeji všem krásný den a dobrou chuť k dobrým jídlům.
 

Pomazánka z míchaných vajec

3. června 2013 v 8:33 | Mirka |  VAŘENÍ
To bych nebyla já, abych si zase něco neudělala po svém. Na internetu jsem našla recept, který se jmenoval Pomazánka ze smažených vajec. Říkala jsem si: Co to asi bude! Mrknu na to a ono je to docela zajímavé. Všechny suroviny jsem měla, a tak, hurá do zkoušení!
Potřebujeme:
Zelennou papriku, cibuli, trochu oleje nebo sádla, vajíčka, vegetu nebo sůl, kousek másla, hořčici, kečup nebo majonézu k dochucení.
Zeleninu nadrobno nakrájíme, nebo jako já rozkrájíme na kličkovém kráječi Tupperware, a uděláme si vaječinu, právě na té zelenině. Já jsem dělala z poměrně dost paprik, které, přiznám se, už dost volaly po zpracování, a k tomu taky samozřejmě dost cibule. Až je vaječina krásně hustá a promíchaná se zeleninou, necháme vychladnout. Poté ponorným mixerkem rozmixujeme a přidáme máslo a to, co jsme si vybrali jako dochucovadlo. Já jsem pro dnešek vybrala hořčici.
Teda, ňamka je to pořádná, až se mi dělají boule za ušima.
Dobrou chuť!

Domácí tavený sýr

2. června 2013 v 2:07 | Mirka |  VAŘENÍ
Jsem, jak to říct, taky držitelem, či majitelem účtu na facebooku. Po počátečním nadšení a zjištění,že se tam vlastně nic moc neděje, když uvážím, že po přidání některých "přátel" bych se asi zbláznila, kdybych všechny jejich statusy měla procházet, mé nadšení velice ochladlo. Přesto se tam občas mrknu, a občas, není to ale zas tak často, se tam setkám s docela užitečnými příspěvky.
Už je to nějakou dobu, co tam jedna uživatelka dala recept na domácí tavený sýr. Jak všichni jistě víme, "taveňáky" stojí čím dál víc peněz a zvlášť my, kterým zdraví nedovoluje sebrat se za každých okolností a uhánětnakupovat tedy oceníme, když se dovíme, jak si případně pochutinku vyrobit doma sami. Myslím, že na internetu lze najít spoustu možností, jak si onu dobrotu vyrobit, a tak, když dovolíte, napíšu sem jen své zkušenosti, kterých už je poněkud dost, protože dost bylo pokusů, tu víc, tu méně zdařilých. Začnu tedy tím, co potřebujeme.
Příprava je zcela jednoduchá, potřebujeme:
1 balíček tvarohu,
1 lžičenka kuchyňské sody - z mé zkušenosti na tu jednu kostku tvarohu ale stačí míň než lžička, spíš tak dvě tři špetky, prostě ne celá lžička -
sůl podle chuti,
jedna lžičenka másla na rozpuštění,
případně ještě salám, cibuli, česnek, pažitku, podle vlastního uvážení a nálady.
Když jsem uváděla "balíček tvarohu", měla jsem na mysli takový ten tvaroh, co vypadá jako kostka másla. Je krásně hustý, sýr se mi z něj povedl hustý, pěkně mazací. Tvaroh ve vaničkách se mi pro tyto účeli moc neosvědčil, výsledný produkt byl příliš řídký, nedal by se namazat na dva chleby třeba k svačince.
Postup:
Tvaroh vyklopíme do mističky, přidáme sodu a sůl a zamícháme. Uložíme tak na čtvrt až půl hodiny do lednice, a pak přilijeme rozpuštěné máslo. Opět promícháme a dáme na půl minuty do mikrovlnky prohřát. Zase zamícháme, a tady už si všímáme změny struktury. Dřív, i s rozpuštěným máslem, šla hmota hůř míchat, teď, když je trochu prohřátá, jen opravdu trošičku, ne horká, jde míchat úplně královsky. Využijeme tedy této situace a mícháme ještě tak dlouho, až se nám chuť zdá dostatečná. V této fázi jsem pro dnešek přidávala třeba nakrájenou pažitku. Když už s mícháním a chutnáním skončíme, a pokud nám v nádobce ještě něco zbyde, necháme chvíli stát, abychom neukládali teplé do lednice, a pak šup vychladit a mazat na chlebík.
Dobrou chuť!!!
 


Že by druhý díl???

1. června 2013 v 12:31 | Mirka |  JEN TAK
Tak se místo mytí nádobí, které na mě čeká ve dřezu, probírám historií svého blogu a našla jsem ho: Článek o jarní kráse, o stromu, vlastně o dvou, vlastně, ještě tam patří budoucí křovina, takový nějaký živý plot, který zasadili kolem té silničky, aby se tam neotáčeli řidiči se svými čtyřkoláky. Takže:
Stromky, a to oba dva, rostou, což mě sice nepřipadá, ale důkaz je, že tam ještě statečně stojí. Každý má kolem sebe kůly, aby je vítr nevyvrátil. A že tady míváme větry velice hučivé, fičivé, syčivé, bouřné, zkrátka, větr se tu vyřádí jak jen může. Legrace ale je, že já je jen málokdy najdu. Jsou tenké, ještě nevydávají takový silný zvuk, abych je zachytila sluchem, nebo hlavou. Mám z nich ale radost a myslím na ně skoro každý den. Až budou veliké a jestli tady ještě budem bydlet, určitě si na mě "zavolají" tak, jak jsem zvyklá. A doufám, že to neodnese rozbitý nos. :) Ale jak jsme tak dneska šly s Ájenkou, nějak jsme se netrefily do mezery mezi těmi budoucími křovinkami,a tak jsem zjistila, že i ty zdárně prospívají a přežily svůj první rok. Doufám, že vydrží a že jim nic a nikdo neuškodí. Jsem poměrně malá, ale už mi ten jeden výhon byl tak ke stehnům. No, on ten pán, co to sázel, tak říkal, že asi za tři roky to bude husté křoví. Tak ať, bude víc zeleně.
Tak tolik mé zpravodajství o malých zelených radůstkách. Přeju vám všem fajn den!

Jednoduchý krém z lilku

1. června 2013 v 10:55 | Mirka |  VAŘENÍ
Lilek jsem si velice oblíbila, protože jeho zpracování není příliš složité a chutná skvěle. Je pravda, že ho neplním, spíš jsem ho vždycky restovala, což dopadlo většinou tak, že mi změknul tak, že byl spíš podušený, a tak, když se mi tentokrát dostalo do ruky dvě kila lilku, rozhodla jsem se cíleně ho podusit, rozmixovat a tím z něj udělat jemný krém.
Nakrájela jsem si lilek na kousky, i se slupkou, a dala jsem ho dusit na pánev pod poklici, s trochou vody. Až byl měkký, vyndala jsem ho do mísy a pokračovala s dalšími várkami, protože se tam prostě všechen nevešel.
Pak už jen rozmixovat a je hotovo. Půlku jsem použila na polévku, druhou jsem si dala do dvou skleniček a zavařila na příště. Uvidíme, co z toho vymyslím za pokus. :)

Domácí mýdlo

25. května 2013 v 22:00 | Mirka |  Rady, aneb, na co jsem přišla, či někde zjistila
Mám ráda maily, které něco říkají, nemusím moc ty, které jsou plné vtipů či jiných kratochvilných nesmyslů, a tak mě mile překvapil jeden mail, který jsem dostala, a kde se psalo plno zajímavostí, jak si poradit zejména s čištěním čehokoliv v domácnosti. Mimo jiné mě zaujal třeba osvěžovač vzduchu či prostředek na nádobí, já se však dnes chci věnovat jen a pouze "výrobě" domácího mydélka, kterážto činnost mě poměrně uchvátila, protože hned napoprvé jsem byla odměněna úspěchem. Jak jsem na to šla?
Celý vtip je v tom, že pokud máte doma pevná mýdla ať už takové ty hotelové kostičky, nebo jakákoliv pevná - dětská či jiná - máte vyhráno.
Co potřebujeme?
Půl litru převařené vroucí vody,
Mýdlový kousek, asi velikosti právě oné kostky hotelového mýdla,
pár kapek vonného olejíčku, nejlépe kvalitnějšího,
struhadlo, nejlépe již určené pro tyto účely,
suchou nádobu na strouhání,
převařenou vodu z konvice (horkou),
nádobu "míchačku",
a skleničku, nejlépe s pumpičkou, do které budeme přelévat.
Můžeme se tedy pustit do výroby. Je zcela jednoduchá.
Nastrouháme si mýdlo a přemístíme ho do nádoby, do níž pak nalijeme vroucí vodu. Mícháme tak dlouho, až ucítíme, že tekutina je spíš dohladka. Ze začátku to vypadá na úplně obyčejnou mydlinovou vodu - však ona to taky je zatím "jen" obyčejná mydlinová voda. Když se nám tedy zdá už hladká, necháme ji vychladnout, ta půllitrová voda vychládne asi tak za necelé dvě hodiny.
Do chladné tekutiny můžeme přidat pár kapek voňavého olejíčku.
Občas během té doby jsem zkoušela, jaká je hustota a samozřejmě vždy zamíchala. Po vychladnutí tekutina zhoustne skoro do konzistence omáčky, a tehdy ji můžeme přelít za pomoci trychtýřku do flaštičky s pumpičkou. Ještě jsem se na netu dočetla, že lidé používají trochu glicerinu, asi pro zjemnění, ale i bez této látky je mýdlo docela použitelné. Jak se s ním umývá? Pocitově mi to připadá, jako bych si myla ruce obyčejným mýdlem, ale cena je nepoměrně menší, než u mýdel kupovaných.
Kdo chce, může vyzkoušet, kdo nechce, nemusí, ale mně to připadá jako docela dobrá možnost zase trošku odlehčit naší peněžence.
Pokud se rozhodnete vyzkoušet, přeji hodně úspěchů.

Smetanové potěšení

23. května 2013 v 23:20 | Mirka |  VAŘENÍ
Pribináčky, Pacholíčky, Bobíky!!! To jsou laskominy, na které jsem dlouho musela zapomenout, jednak kvůli své cukrovce, a druhak taky proto, že mě prostě nenapadlo, že i takovéto dobrůtky jde vytvořit doma, svépomocí. Ale jako obvykle, nezklamal mě internet a vyhledávač, takže jsem pátrala, až jsem se dopátrala myslím k docela uspokojivému výsledku.
Zdálo se mi nejjednodušší začít nejdřív s, jak jsem uvedla v nadpisu, "Smetanovým potěšením". Použila jsem:
Zakysanou smetanu (2x)
umělé sladidlo dle chuti, (samozřejmě, kdo může tak cukr)
instantní kafe (1 kávová lžička, na značce nezáleží)
a pudink v prášku (1 sáček)

Smetany jsem šlehala a postupně přidávala zmíněné suroviny, pudink se mi nechtělo vařit, tak jsem ho přidala jen tak, přímo z pytlíku a vše ještě chvíli šlehala. Vyšlo mi to na dvě plné krabičky od rybiček Pepřenek, (zbytek zbylo pro pracovní sílu :) )
Poznámka na konec:
Myslím, že neuškodí když se pudink uvaří, ale ani takto to není špatné. Kdo chce, může místo kafíčka přidat třeba Granko.

NAROZENINY

14. května 2013 v 4:23 | Mirka |  Ája a pejsci, kteří procházejí mým životem
Pořád se mi to honilo hlavou, už několik dní: Skoro mám až výčitky, že jsou události, které mi tak, jak se říká, hlavou nevrtaly, ale tohle, to mi prostě nedalo spát.
Včera to bylo totiž přesně šest roků, co jsem si jela pro svou Ájenku, pro moje štěstíčko, mou pomocnici, mazla, kamarádku, přítelkyni... A takhle bych mohla pokračovat dál a dál. Vrací se mi pár dní před tím, co jsem dělala, jak jsme s Jirkou jeli autobusem v pondělí ráno do Prahy, jak jsme dojeli a čekalo na nás auto ze střediska v Jinonicích...
Další krásný okamžik: Ája přijde za chvíli, jsme v pokoji, kde tak nějak trůníme se svými taškami, a čekám na svou novou přítelkyni. Už jsme se jednou viděly, ale to jen na chvíli, když mi ji přijel cvičitel ukázat a zároveň si zkontrolovat, kde a v jakém prostředí bude žít. Dole je slyšet zvonit rolničku: To nic, může to být pejsek Míši, Zuzky, nebo toho pána, co tam taky pracuje... Ale tajně doufám, a je to ONA. Vyjdu na chodbu, otevírám ohrádku na schodech a čekám, volám na ni. Přišla. Krásná, dlouhosrstá, možná taky trošku nejistá, moje princezna. A od té doby jsme pořád spolu, kromě mé týdení hospitalizace snad nepřetržitě, už těch šest roků.
Ten týden byl hezký, pak k nám domů, a od té doby, no jak se říká, jsme spolu v dobrém i zlém.
Prostě se mi nějak zachtělo zavzpomínat si na to, jak k nám Ájenka přišla. Tak jsme měly včera veliké narozeniny, takové naše společné. Její jsou prvního července, ale tohle jsou takové naše, kdy si můžu připomenout den, kdy jsme se setkaly už natrvalo. Ája se s námi zžila natolik, že si já ani Jirka nedovedeme už život bez ní představit. Všechno jednou zkončí, ale teď, je čas žít a vychutnávat další dny, nepochybně pěkné, i ty horší...

Kuřecí prsíčka s bramborami

12. května 2013 v 23:04 | Mirka |  Vaření v mikrovlnce
Suroviny:
půl kila kuřecích prsíček nakrájených na malé kousky,
brambory:
Marináda:
1 malý bílý jogurt, 1 čl vegety, 1 čl chili omáčky (kdo
má rád a může ostřejší), 1 pl maggi,trochu sladké
papriky a ještě jsem přidala trošku sušeného česneku.

Do marinády dáme nakrájené kuřecí maso, které jsme si
nakrájeli na co nejmenší kousíčky, prostě, tak akorát,
aby doba přípravy byla co nejkratší. Nejlepší je maso si
připravit večer a nechat ho v uzavřené nádobě v marinádě
přes noc.
Dále si oloupeme a nakrájíme brambůrky, opět na malé
kousky. Omyjeme a dáme na spodek nádoby tlakového hrnce.
Poprášíme kmínem, asi 1 čl, a na brambory dáme maso, tak
jak je, i s marinádou.
Nádobu uzavřeme, a ventil pootočíme tak, aby byl z části
otevřený a vaříme asi tak 15 až 20 minut.
Já jsem po 15 minutách zamíchala a nechala dělat ještě
těch pět dalších minut, brambory se mi zdály dost
doměka, ale nevadí.
Po vypnutí ventilek otočíme do polohy uzavřeno a necháme
stát. Jídlo je dělané ve vlastní šťávě, nám s manželem
chutnalo.
Přeji dobrou chuť!

30.01.2013

31. ledna 2013 v 4:07 | Mirka |  JEN TAK
Tuhle rubričku jsem si zvlášť oblíbila, je to prostě taková všednodenní rubrika.
Co mě potěšilo včera?
Tak předně: Měli jsme první koupání. S těmi bolavými zády to teda není žádná velká legrace, ale za pocit čisťoučka a voňavoučka to jistě stoí. Mně taky, protože jsem se na tom z valné části podílela.
Mluvili jsme odpoledne se švagrovou. Jejich kamarád jim udělal v kuchyni na lince lištu se světýlkama, tak má radost, že to bude dobře sloužit. Není nad to, když člověk při práci dobře vidí.
A to bych nebyla já, abych se zase nezmínila o jídle. Našla jsem na netu recept na domácí lučinu, tak jsem se hned dala do zkoušení. Nějak mi word blbne, áže mi chybovou hlášku a nechce mi vykopírovat hypertextový odkaz, tak aspoň přidávám v prostém textu, stačí jen skopírovat do schránky a mrknout.
http://www.toprecepty.cz/recept/26551-domaci-lucina/
Je to tak jednoduché, že se mi tomu až nechce věřit. A jsem TAK zvědavá! :-)
A kuřecí placičky, na ty se těším už několik dní, a schválně čekám, protože je chci udělat na pátek, když k nám přijde švagrová Liba. Jen aby se na mě skřítek Naschválníček nenaštval a práci mi nezhatil. :-) Ale řekněte: Vy byste to nezkusili?
http://www.brydova.cz/recepty/rychle-vecere/146-kureci-placicky
A malý postřeh z dneška. Venku fakt, ale fakt TAJE. Byly jsme se s Ájou vyvenčit, a je to pěkná bblátivá mazanice. Já fakt sníh nemusím, snížku, prosím prosím, zůstaň si na horách.
Tak zase přeju fajn den.

"Nežeru", aneb, jak to vlastně nazvat???

30. ledna 2013 v 5:01 | Mirka |  JEN TAK
Jak rá ráda jím... O tom jsem psala snad tisíckrát, ne-li více. Tak ráda, že ani cukrovka mi nebrání... A to je co říct. Na svou obranu musím napsat, že už tak "nežeru", jak jsem byla dřív zvyklá, ale pochutiny, to je moje, to já můžu, ba někdy i musím, a je to tak silné, že kolikrát vnoci jdu a připravuji. Připravuji, ale už "nežeru", ba ani nejím, tak jsem se polepšila! A kdo to ocení? Nikdo. Tak to musím ocenit sama, protože kdybych se, byť i takto polepšená, pochlubila doktorovi, vrčel by a nechválil. Stejně ho ale pořád vidím, jak hezky se na mě tvářil posledně, když jsem tam byla a hodnoty mého cukru byly pěkné, takové skoro jako u zdravého jedince. No, jen se holt musí tělíčku dopomáhat Inzulínem. Bůh zaplať za to, že existuje. Bůh zaplať, že mi drží při životě tak dlouho i mého muže. Pokud se jedná o mého Jirku, (muže), ještě jednu radůstku mám, a to sice, že jeho bolavá páteř se po té pondělní návštěvě u doktora trošku klidní. Vzala jsem věc do svých rukou a ten jeho "elixír na bolest" mu připravuju sama. Něco jako Mariša kafčo, to si člověk prostě musí o a o a ohlídat. A výsledky se dostavují, Jirka vypadal včera už veseleji, dokonce si povídal s
Ájenkou, hladil ji a něco jí vrněl do kožíšku, i já jsem slova užila, takže pokud to takto půjde dál, budu zcela spokojená. Jenže problém je v tom, že já jsem vlastně původně chtěla psát o bramborácích, jak je dělám částečně v mikrovlnce, a částečně pak dopékám v horkovzdušném hrnci, takže už to opravdu vypadá jako bramboráček a ne jako prapodivně vypadající hmota, chutnající po bramborách. Chtěla jsem psát o tom, jak tyhle placky, když zchládnou, dám do mrazáku, a pak jen "dodělat". Ale nakonec, je to jedno z potěšení, které mě v posledních dnech potkalo, tak snad na ně dojde někde v receptech. Stejně to mám odněkud z netu, přišel na to někdo jiný, ale já s radostí využívám a ten mrazák, to je můj nápad. Vždyť zkuste, kdo máte třeba friťák, můžete "dodělat" třeba tak jako se dodělávají hranolky. A při tom si můžete poslouchat knížku, vidící tedy číst, ale my poslouchat. A zase radůstka, protože třeba když udělám knížku,která je tak hnusně skenovatelná a výsledek není valný, a mně se povede to přesto dodělat, jsem zase spokojená. Někomu tím třeba udělám radost, minimálně Punerank, o které vím, že u vaření "čte". To já taky aspoň celou knížku jen neprospím. A až bude pryč to, co dříve bylo sníh, a teď to má, podle mne, zcela nepublikovatelný název, budu zase ještě o krůček spokojenější. Tak zase hezký další den!!!

Panenka, a vůbec...

29. ledna 2013 v 5:23 | Mirka |  JEN TAK
S každodeními radostmi je to někdy těžké. Jsou, a nebo nejsou??? Ale jasně, že jsou. Jen je občas nevidíme, ale ony tu jsou, spí někde v ústraní, a čekají. Čekají, až "dospějeme" a pozveme je do našeho života. I mně se občas zatoulají, ale občas mě to "chytne" a je jich jak naseto. Tak třeba: Moje panenka, (Ájenka) má už zase lepší ouška. Minulý týden ji chytil zánět do ucha a tak jsme kapaly. Takové kapičky, co se kapou jednou za den. Opravdu zabraly. Obdivuju tu moji malou, krásnou princezničku, jak vždycky přijde, když vidí flaštičku buď s čisticím roztokem,nebo s kapkami. Hlavičku dá dolů, ale přijde a drží. Jirka říká, že mi věří. Kdo ví, třeba jo, bylo by to hezké. Kéž ji nezklamu. Kéž nezklamu těch pár lidí kolem mě, které mám. Snad zase příště něco najdu, co se mi bude zdát vhodné. V poslední době nepíšu, zdá se mi to skoro zbytečné. Snad i to jednou pomine. Přeju vám všem hezké dny...

PĚT NEDĚL

4. srpna 2012 v 16:39 | Mirka
Je to už pět neděl, co jsme byli navštívit moji maminku. No, bylo už konečně načase. Nebyli jsme tam skoro tři roky, což je tedy dost dlouhá doba, ale pořád bylo něco.
Nešlo to, nechtělo se, loni se mi v létě zdravotně příliš nevedlo, a tak pořád dokola. Když už jsme se tedy konečně rozhodli, nastal ale další problém, jak se tam dostat. Dostupnými dopravními prostředky to, v naší situaci, kdy muž je velmi těžko pohyblivý, fakt nešlo. No a tak jsme nakonec využili služeb místní charity a jelo se. Bylo to fakt super, pan řidič měl spoustu zkušeností jak s řízením obecně, (řídil snad všecko, co má kola, od kamionu až po autíčko s postiženými), tak i jednání měl velmi hezké, a tak ani příliš nevadilo, že cesta byla dost drahá. Co už, když nemáte vlastního řidiče... Maminka byla ráda, že nás vidí, její psinka byla taky docela přátelská, a tak hodiny a dny pomalu uplývaly. Dělaly jsme s mámou dvakrát picu,, občas nás přišel i někdo navštívit. Bylo to fajn, hlavně, když jsme s maminkou pak dva večery po sobě pozorovaly světlušky, jak si poletují po zahradě. Já toho sice moc nenasleduju, ale aspoň jsme si zavzpomínaly na časy, když jsem ještě byla holka, a maminka hezky popisovala všecko, co by mě mohlo zajímat. Byli jsme tam necelý týden. Fajn, ale uvědomila jsem si, že jsme už každá tak trochu někde jinde. Já mám svoji domácnost, jsem zvyklá na svoje pohodlí, a maminka taky. Přesto ale musím říct, že to byla snad nejhezčí návštěva z těch, které jsme tam doposud, za dobu, kdy bydlím jinde, vykonali. Budu asi dlouho vzpomínat, však mám na co.

Jarní krása...

28. března 2012 v 16:13 | Mirka |  JEN TAK

Tak jsem tu teda mooc dlouho nebyla. Ne, že by nebylo co psát, ale asi nějaká krize, či co. Já vím, zní to frázovitě, ale to si člověk pořád říká: To tam nedávej, to je blbost, a tak to tam prostě nedá a nedá. A když zrovna nejsem u počítače, zrovna tehdy přijde nápad, a co potom? Potom obvykle nic... Zase ta stejná hláška, ikdyž třeba trochu obměněná: Ále, stejně to nestálo za to.

No, ale dnes už konečně!!! Přišla krása!


Jak jsme nakupovaly

3. prosince 2011 v 4:13 | Mirka |  JEN TAK
V předchozím článku jsem tak nějak naznačila, že bych snad časem napsala pokračování, či spíše zážitek z nákupu v Bile, protože on tedy skutečně stál za to.

Byla jsem v BILE

3. prosince 2011 v 3:45 | Mirka |  Co mě zaujalo
Byla jsem v Bile, jak zní název článku.

Zmražené droždí a odložený start

4. listopadu 2011 v 3:27 | Mirka |  Rady, aneb, na co jsem přišla, či někde zjistila
Vařím ráda, a v posledních více než třech letech se mým nepostradatelným společníkem a pomocníkem v domácnosti stala domácí pekárna. Mám už několikátou, a protože vždy začala odcházet do "pekárnového nebe" a nemám nikoho, kdo by mi ji opravil, aby vydržela déle, a pokud možno ještě déle, přišla ke mně pekárna druhá, a posléze třetí.

A pršelo celý týden...

30. října 2011 v 1:35 | Mirka |  Téma týdne

Můj "dešťový" zážitek je starý, no, už pár let, asi tak ke třiceti to bude. Mohlo mi být tak jedenáct nebo dvanáct let.

TAK SI PŘEDSTAVUJI REPREZENTACI!!!

29. října 2011 v 17:35 | Mirka |  Co mě zaujalo

Tak jsem si dneska, právě před chvílí poslechla pořad Československo má talent. Ačkoliv tento a jemu podobné pořady příliš nesleduji, kamarádka mi dala tip a odkaz, tak jsem se do toho pustila.

Nemám ráda vyčuránky

29. října 2011 v 16:47 | Mirka |  JEN TAK

No, tak jsem zase dneska řešila "převeliké" dilema... Slepeckých knihoven, kde lze sehnat poměrně snadno jak digitalizovaný text, tak dokonce i knihy v mp3 je opravdu dost, každý si může vybrat...

Další články


Kam dál