Aromalampička poslepu

14. března 2010 v 3:26 | Mirka
Když jsme si s maminkou asi před jedenácti lety koupily aromalampu, byla jsem nadšená.


 Jenže, pokud jsem ještě bydlela s ní, nedělalo mi problém skoro nic. Vařit jsem sice uměla a tak tomu bylo i s dalšími věcmi, ale co na tom, když člověk prostě nemusí, tak nemusí. Přišla jsem z práce, odpočívala, věnovala se svým koníčkům, zkrátka, veget nadruhou. A k tomu jsme si zapálily svíčku v aromalampě, kde byl vždy nějaký krásný olejíček. Když jsem si po několika letech zařizovala vlastní domácnost, vzpomněla jsem si na ty krásné vůně a chtěla se též pustit sama do zapalování. A tady byl kámen úrazu. Ačkoli jsem kdysi i topila v kamnech, takže s ohněm jsem do styku přišla, začala jsem se hrozně bát. Olejíčky jsem rozdala a dlouhých 6 let bylo u mě od olejů i lampy uklizeno. Loni napodzim mi to ale začalo vrtat v hlavě, a znovu jsem koupila lampu i oleje. Pomaličku, polehoučku, zvykala jsem si, a mé srdíčko, moje dušička, jásala nad tím, že to tak krásně voní. Chce to zkrátka klid, dobrou koordinaci obou rukou, a pak se výsledek dostaví. Někdy se možná čeká déle, ale, znáte to o té trpělivosti. Mně dost chybí tak doufám, že ty všelijaké životní boje ustojím. S lidmi, které kolem sebe mám určitě ano.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama