Bobíšek

20. listopadu 2010 v 17:00 | Mirka |  Ája a pejsci, kteří procházejí mým životem
Bobíšek… Takové mazlivé a krásné jméno!!


Vypadá to, jako bych se rozhodla snad už napořád vzpomínat, ale když já chci.. Já tak moc chci, protože se bojím, že bych na spoustu věcí zapomněla a to by byla škoda, minimálně pro mě.
Bobíšek byl další pejsek, který prošel mým životem a zanechal v něm nezapomenutelnou stopu. Přeskakuji tím jednoho našeho domácího mazílka, ale určitě se k němu vrátím.
Bylo dubnové smrákání, už tak po osmé večer, pamatuju si to na den přesně, bylo to 26. dubna 1999. Mohly to být tak čtyři měsíce, co jsme přišly s maminkou o Ferinku, toho již zmiňovaného přeskočeného mazílka a co jsme si řekly, že už pejska ne a ne. Jenže, jak už to bývá, člověk míní…
Přišla za námi jedna kolegyně z kostelní scholy, kde jsem tenkrát zpívala, doprovázel ji nějaký kluk
a už to bylo. Dali mámě do ruky takové malé poupátko, skoro se to schovalo v dlani. Jak mi ho ukázali, hned měl jméno, Bobíšek. Ani nedovedu popsat jak se mi líbil. Kožíšek měl hladký, jako kdybyste vzali do ruky hrstičku vaty, prostě, byl už náš. Byl to ale paličák, takový nezávislák, skoro nedostižný. Hladit se dal, jen když on chtěl, ale byl úžasný. Letos o něj maminka přišla dost smutně, porazilo ho auto, ale už má další chlupaté potěšení, další milou chlupatou společnici. A Bobíšek je další z pejsků, který v mé dušičce zasadil hřejivý pocit a kdykoli si na něj vzpomenu, zase vykvete.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama