Jsem ráda, že tě mám

13. listopadu 2010 v 23:11 | Mirka |  Téma týdne
Někdy je mi z toho až do pláče..


 Kdysi jsem si myslela, a věřila jsem, že přítel je každý, kdo vyslechne,
 kdo s tebou vlídně promluví, kdo… Časem jsem ale dospěla k názoru, že vyslechnout není totéž co pochopit, že vlídně promluvit není vždycky korunováno úspěchem, že to, co řekneš druhému se vzápětí doví někdo další. Jako malá jsem na internátě přítelkyně neměla, byly jsme spíš takové souputnice z donucení, jak nás k sobě spojily okolnosti. Pak, po škole jsme se k sobě s některými takovými kamarádkami vrátily, a zase, některé kamarádství vydrželo dodnes, jiné se vytratilo. Možná to bude znít jako fráze, ale jediného přítele, kterého jsem měla, byl můj nynější muž. Našli jsme se na jednom pobytě pro nevidomé a mým přítelem zůstal stále. Můžeme si povídat skoro o všem a myslím, že se žádného výsměchu nedočkám. Jen si přeju a moc, kéž jsem i já takovým přítelem jemu, kéž má ve mně důvěru a ať nám to dlouho vydrží.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 punerank punerank | E-mail | Web | 17. listopadu 2010 v 16:31 | Reagovat

jo, o tom přátelství je to krátce a výstižně napsaný. většinou někdo kdo se mi rychle zalíbí nestojí skoro za smsku a když dám jinému víc času, bude to přátelství na dlouho.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama