U branky

10. listopadu 2010 v 1:00 | Mirka |  Vzpomínáček, a neb, co se mi ještě úplně nevykouřilo z hlavy
Když jsem byla malá, patřilo k mým častým zábavám chodit po dvoře a postávat u branky a poslouchat, jak chodí lidé po silnici.
 Tenkrát to bylo velmi zajímavé, aut tam, na té naší silnici jezdilo ještě míň, dokonce i koně jste mohli potkat, a poslouchat lidi, jak jim klapou botky, to byl zážitek!! Jednou jsem vydržela dost dlouho chodit po dvorku až k brance s řetízkem v ruce. Chrastila jsem si s ním, takže jsem bezvadně využívala echolokace, jindy jsem si hrála na písku, to když bylo dost teplo. A když jsem zabloudila či žuchla na zahradě do potůčku, to bylo křiku!!! Ale pamatuju si taky na to, jak jsem volala na lidi: "Kam jdete? Já chci jít s váma!" Lidi odpovídali: "Až příště." Co kdyby mě někdo vzal a odvedl.. Jsem ráda, že ne, že jsem mohla zůstat doma, protože vnoci jsem stejně hledala mámu a když usnula a já ne, šla jsem prudit ostatní členy rodiny. Nikdy mě nikdo neodmítl a za to díky!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucka Lucka | E-mail | Web | 19. listopadu 2010 v 18:57 | Reagovat

Jéééééé. I já tohle postávání u branky milovala. Měli jsme takový malý domek se zahradou a já tam byla schopnát prostát i několik hodin. Bavilo mě poslouchat různé ruchy z ulice a vůbec svým způsobem sledovat okolí.

2 mirunkaajenka mirunkaajenka | 19. listopadu 2010 v 23:24 | Reagovat

To bylo prostě boží, jen si říkám, co kdyby si někdo udělal z našich srandu... Pořádně blbou srandu... Teď už mě poslouchat z okna moc nebaví. Branku tu nemáme, ale vnoci  mě baví nasávat vzduch a poslouchat ticho.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama