Není to jen smutné a k pláči

26. prosince 2010 v 17:22 | Mirka |  JEN TAK
Jsem jak v jiříkově vidění!

Občas se s lidmi potkám, ale je to většinou tak výměna pozdravů na chodbě a víc nic. Trochu vypjatá situace je teď, když je Jirka v nemocnici. Jako bych si snad víc uvědomovala, že potřebuji lidi kolem sebe. Nevyužívám je, nesnažím se využívat či zneužívat jejich dobroty a toho, že mě pozdraví, že si mě všimnou, ale jako by mě daleko víc těšilo, že někoho potkám. Jakmile jsem se dověděla, že je mu líp, začala jsem vnímat i ty hezké a zajímavé věci kolem sebe. Jakoby se mi otevřely oči. Těšilo mě, kolik jsem viděla na Štědrý den lidí, kteří chtěli prožít alespoň tu krátkou sváteční chvilku se svým nemocným. Vím, někteří to dělají z povinnosti, ale jsou i tací, které k tomu vede láska k jejich blízkému.
Potěšilo mě chování taxislužby, jsou tam příjemní řidiči a ochotně mi pomáhali.
Potěšila mě moje princeznička, která mě zejména dnes vítala tak, že to skoro nemělo konce. Dostala papání, ale i potom mi neustále něco povídala svou psí řečí a čumáčkem upozorňovala na svou přítomnost. Teď tu leží a spokojeně odpočívá. Panička nezklamala a vrátila se jí. Jsem zvědavá, co bude dělat, až se Jirka vrátí. Budou se asi muset vítat na etapy, protože ona je živel a bude to mazec.
A v neposlední řadě mě potěšil zájem kamarádů a známých. Kolik pozdravů jsem vyřizovala, i pár hovorů bylo.
Doufám, že vše bude brzy dobré, ale už teď vím, že tohle všechno má v sobě i dost pozitivního.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 David Bachmann David Bachmann | E-mail | Web | 26. prosince 2010 v 18:07 | Reagovat

No, a to je ono! Nemoc naše nebo našich blízkých tu je, aby nás něčemu naučila. Nikomu nemoc nepřeju a je mi líto každého, kdo dlouhodobě trpí, ale naučit se z toho můžeme opravdu dost.

2 Lucka Lucka | E-mail | Web | 26. prosince 2010 v 19:34 | Reagovat

Moc pěkné. Píšeš fakt hezky. Tvé články jsou krátké, ale říkají toho mnohdy tolik. Hrozně ráda si je čtu.

3 mirunkaajenka mirunkaajenka | 27. prosince 2010 v 1:52 | Reagovat

Ahoj, děkuju za komentáříky, že to čtete, že se vám to třeba i líbí. Mám v sobě tolik pocitů, že ani nevím, kam se všechny vejdou. Asi prasknnu! :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama