Chceš po čuni, a neb, vzpomínka na občasné přespání někde jinde...

13. ledna 2011 v 18:01 | Mirka |  Vzpomínáček, a neb, co se mi ještě úplně nevykouřilo z hlavy
"Chceš po čuni?"




Zajímavá otázka. Nevím sice, co jsem odpověděla, ale občas jsem přez tu čuňu dostala... Nebolelo to, ale vždycky to byla děsná pohana, a strašně jsem se nafučila. Většinou to bylo vždycky, když jsme s mámou byly u někoho na návštěvě. Tenkrát se mi máma vždycky zdála hrozná, hloupá a hostitelé zpravidla ti nejskvělejší. Jenže, když jsem u někoho nakonec přespala, byl večer a já chtěla domů, za tou "hloupou", "omezenou" mámou. Prostě, máma je máma...
Tímhle si asi projde úplně každej, nebo možná když tak dost lidí. Prostě najednou přestanem "poslouchat" ty nejbližší, cizí jsou pro nás naprosté ideály, nad ně není. Ale pak se člověk rád vrátí domů… Zvlášť to vidím teď, v dospělosti, když pozoruju svět kolem sebe… Vzala bych si sem někoho, něčí dítě na noc? Na víkend? Sama sobě i vám musím přiznat, že určitě ne, aspoň ne hned, muselo by tomu asi předcházet dlouhé jednání. Vždyť, co když se něco nepovede? Ti lidé, co mě měli na noc, museli mít obrovskou trpělivost, ale i odvahu. Já brečela za maminkou, jako by mi umřela, a ještě jsem jim děsila jejich malou dcerušku. No, fakt, klobouk dolů…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama