Já v posmrtný život nevěřím, ale vám to z celého srdce přeju...

6. ledna 2011 v 17:35 | Mirka |  Téma týdne
Strašně bych tomu chtěla věřit. Tomu, že po smrti něco existuje. Pořád ale smrt vnímám jako krok


do obrovské prázdnoty, jako když stojíte na okraji propasti, díváte se dolů, vidíte prázdnotu, v žaludku vás to lechtá, vy už skoro, skoro děláte krok, a najednou... Najednou není nic. Závidím lidem, kteří mohou v posmrtný život věřit,  neberou to jen jako frázi, a skýtá jim to útěchu do života vezdejšího. Nicméně, žiji dál a jen si přeji, až přijde konec, aby byl rychlý, bez bolesti a trápení. To přeju i všem ostatním, protože když se u mého tatínka zjistila rakovina tlustéhoo střeva, nebylo mu už pomoci. Trápil se rok a čtvrt a do jeho psychiky jsme ani já, ani moje máma neviděly. Člověk zůstává se svým trápením hrozně sám, a je to o to horší, jestli je to nevyléčitelná nemoc. Většinou ho všichni opustí, protože nestíhá, co stíhal dřív, je často i povahově jiný, málo snesitelný, často se uzavře do sebe, pokud býval nesdílný, je ještě nesdílnější... Jak říkám: Rychle a bez trápení. A vám, co na posmrtný život věříte přeju, ať vám vaše víra vydrží...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 David Bachmann David Bachmann | E-mail | Web | 6. ledna 2011 v 20:04 | Reagovat

Tak to já si neumim představit, že bych v něj nevěřil. Nikomu nenutím svou víru, ale jakej by mělo smysl, že se člověk narodí, rodiče ho nějak vypiplají, protrpí se spoustou nemocí, něčemu se naučí, má nebo nemá děti, jeho tělo začne pozvolna chátrat, příjdou další nemoci, bolesti, osamělost stáří a pak nic? Proč by Bůh nebo příroda tvořili tak složitej organizmus jen proto, aby se zase rozpadl a nezůstalo po něm nic? To mi nedává sebemenší smysl. V mém životě všechno nějaký smysl mít musí.

2 punerank punerank | E-mail | Web | 6. ledna 2011 v 22:53 | Reagovat

Já se nebojím toho, co bude po smrti, na těle mi nesejde a duše bude tam, kam patří. ale smrti samotné se taky bojím, nevím, kdy přijde, neumím v ní číst, nechci trpět. a nejvíc se umím bát o druhé

3 Labanda © Labanda © | E-mail | Web | 10. ledna 2011 v 1:46 | Reagovat

maminka jak zjistila že umírá byla jiná klidnější i a dokonce poslední dny už umřít i chtěla já se smrti nebojím, ale není to tím že věřim v nekonečno, nevím v co totiž věřit, ale myslím si, že něco existuje ale jistě to neví nikdo jen ti mrtví a nebojim se jí, protože buď se sejdu s lidmi které miluju a mi chybí a tak budu zase štastná, nebo není nic a potom mi to bude jedno. Třeba je to úleva kdo ví, horší, jako život to být nemůže to už asi není nic soudím říct, snad se nepřekvapim, ale to asi nemůže být, já se bojím smrti jen v ten moment co si přijde pro někoho mě blízkého, jako to bylo pro tatínka a také pro maminku :-( to jí nerada vítám, ale mě ať si vezme, když maminka umírala nebála se smrti a po pravdě říkala už ať si pro ní přijde :-( slíbila mi že neumře a také se držela, ale já jí dvě hodiny před smrtí s pláčem říkala, ležela bez hybně už v komatu, ale vím že mě vnímala bo reagovala obočím, víš, já jí šeptala at to vzdá a omluvila se že jsme jí lhaly že má metastáze a at se vzdá nebo nechci aby umřela a krvácela z očí z nosu a pusy což při rakovině je normální a před tím než se sestra vrátila, nebo maminka věděla že ona u toho být nechce a já zase ano a taky jsem byla díky bohu neumřela sama, jako tatínek což mě moc mrzí :-( naposledy vydechla a já stála zrovna u ní, myslím si že na tu chvíli čekala až jí to dovolim a sestra u toho nebude a naštěstí nekrvácela, vzdalo to asi srdíčko ale chybí mi šéleně a každým dnem víc a víc vypadala jako když hajá ale jak jí zavřeli do toho černýho pytle a odnášeli jí zhroutil se mi svět pod nohama a podlomily kolena větší bolesti asi není než ztráta rodičů nebo dítěte :-(

4 mirunkaajenka mirunkaajenka | 10. ledna 2011 v 13:10 | Reagovat

Ahoj, Labi, já jsem ten tvůj článek tenkrát četla, myslím, že je to jeden z článků, na které nikdy nezapomenu, a nebo mi v srdci utkví na hodně, hodně dlouho. Byl smutnej, a krásnej. Krásnej, dojemnej a smutnej!!! Hodně štěstí, moc, moc... Co jen uneseš...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama