Ani nevím, jak poděkovat

24. února 2011 v 3:32 | Mirka
Tak se pomalu šinu s psicí domů, vlastně ani ne pomalu, ale hezky, svižně…

Venku fučí už několikátý den, že by "psa" nevyhnal, a já se fakt těším, až zase budeme doma. Už ode dveří slyším neúprosné" ""crrrr, crrrr, crrrr!!!" Tak ty si nepospíšíš, ty mě necháš zvonit?!!! Děleeeeej!!!" No, tak tedy "dělám". Ještě v botách uháním bytem a hledám mobil: "Bože, vždyť je furt na stejném místě…" A přece ho hned nemůžu vylovit, ulovit… Volá pán, z firmy, která mi už podruhé v krátké době opravuje mého vysaváčka - robotíka.Poprvé byl strašně zaneřáděnej, takže se mu zadřelo, kde co šlo, ale stejně nejel. Tak jsem ho poslala znovu, že asi baterka. Usoudili, že asi ano, a tak zase putoval do Prahy. S pánem jsem si hezky popovídala. Vysvětlovala jsem mu, jak vysavač poslepu čistím, že občas, když nenajde nabíječku, dávám ho tam ručně, a pak se může stát, že se prostě nenabije. V černé skříňce přístroje prý byl totiž záznam, že několikrát nedostal "papat", že byl dlouho mimo nabíječku… No a výsledek!!! Když jsem se ptala na cenu, prý je to zdarma. Oprava, baterka za 1900 korun… Ani jsem se nestačila divit, jen poděkovat. Ještě jsou lidi se srdíčkem. Nechci žebrat, ale prostě to pohladí. Ať žijí "lidi" Pěkný den a ať vás něco hezkého, či někdo hodný, potěší.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama