Ztratila jsem, nebo našla???

2. března 2011 v 17:48 | Mirka |  Téma týdne
Každý člověk něco nachází, něco ztrácí.

Když máme pocit, že jsme o všechno přišli, o přítele, kamaráda, atd., nejprve se zlobíme, a nezřídka u toho i vše skončí. Občas se mi ale povede "sklidnit hormon" a brát věci, tak, jak jsou, a hle, je to často mnohem lepší. Výsledek nevidím hned, často to trvá déle, než bych si přála, ale jde to. Takto jsem si dělala iluze o svém druhém zaměstnání (pracovala jsem jako telefonistka na ústředně§. Než jsem nastoupila a krátce po tom, v prvních dnech mého pracovního poměru, jsem nemohla ani dospat, a když jsem přišla domů, snad jsem nebyla ani unavená. Tento stav ale netrval příliš dlouho, troufám si říct, že trval spíš příliš krátkou dobu na to, jaké bylo vyvinuto úsilí pro to, abych mohla takto pracovat. Našli se hodní lidé, kteří mi práci pomohli najít a vše zrealizovat, a já jsem později začala pociťovat smutek nad tím, že jsem je zklamala. Co to ale bylo platné, práce mě příliš nebavila, nebavilo mě komunikovat s lidmi. Víte, ono když je člověk na praxi, má za sebou kolegu (spolužáka), vedle "domácího telefonistu", který na ústředně pracuje, je všechno jiné. Když pak sedíte za vlastním pultem, všechno na vás zvoní, pípá a vy kmitáte, abyste vyhověl všem, často není ani čas na jídlo, je to opravdu jiná situace. To jsem pak přišla domů úplně vyřízená, zvlášť když mám úplně převrácený den. Vydržela jsem to přes 13 a půl roku, ale nakonec jsem raději sama odešla. Tragédie to není, ale zase je o jednu iluzi míň. Ale je dobře, že jsou a že si je člověk dělá, bez toho by přece nebyl žádnej život. Později jsem pracovala ještě v jedné firmě, teď mám práci, která mě skutečně baví. Doufám tedy, že nepřijdu o iluze... A pokud snad ano, že zase nějaké najdu... Přeju vám všem hodně iluzí a málo strát, a kdyžtak dost znovu nalezených či těch nových...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 davidbachmann davidbachmann | E-mail | Web | 2. března 2011 v 18:28 | Reagovat

Mirunko, telefonní ústředna jen málokomu vydrží na celý život. Znám takové případy, ale taky jsem mezi ně nepatřil. První dva roky mě to bavilo, druhé dva mi to nevadilo, třetí dva už jsem cejtil, že by to chtělo něco jinýho a v dalších letech se mi ta práce zprotivila natolik, že bych ji dneska nešel dělat ani za 30 čistýho. Snad tě budou ty knížky bavit dýl, než mě. Já to vydržel tři roky a už bych skenovat nešel. Možná občas, když narazím na dobrou knížku, tak jí udělám. Ale za peníze už nikdy!

2 mirunkaajenka mirunkaajenka | 3. března 2011 v 9:47 | Reagovat

Já už bych taky na ússtřednu nešla, resp. ani na žádné to "nabízecí" místo, kdy voláš lidem a vnucuješ jim něco a oni jsou často  dost nemilí. Ani se jim nedivím, nikdo se neprosí o nežádané telefony. Je to hrůza. Všechno chce asi svoje.

3 IvEťÁsEk ♥♥♥ IvEťÁsEk ♥♥♥ | Web | 9. března 2011 v 12:59 | Reagovat

Ahojky máš moc hezký blog opravdu jukni na můj a zapoj se do ruzných aktivit co tam mám a můžem i spřátelit :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama