A pršelo celý týden...

30. října 2011 v 1:35 | Mirka |  Téma týdne

Můj "dešťový" zážitek je starý, no, už pár let, asi tak ke třiceti to bude. Mohlo mi být tak jedenáct nebo dvanáct let.




Když jsme po prázdninách zase všichni nastoupili do internátu, mnozí se chlubili, kde všude byli, co všechno zažili. Některé prožitky byly jistě skutečné, některé též přibarvené, jak jsem se dověděla o mnoho let později... Ale byly tu... já jich tolik neměla, naši byli, jak se říká, takoví ti "dělní lidé", kteří pracovali - máma ve fabrice a tatínek jako zedník u správy silnic -, a k moři kupříkladu jsme se jako rodina nedostali.
No, ale když mi bylo tak přes deset, začínali jsme jezdit stanovat. Obávám se ale, že taťkovy představy jsme s maminkou nesplnily. On byl zamlada tramp, jezdíval s kamarádama po horách, byl i u moře... My s maminkou jsme bylly příznivkyně poklidného odpočinku u stanu, popřípadě s poslechem rádia z auta. Na jednu dovolenou, plnou deště, si docela dobře pamatuju.
Jednoho rána v létě jsme se vypravili na dovolenou, vše pečlivě zabalené na zahrádce a v kufru auta. Tvrdili mi, že se jede do neznáma. Jestli to naši tušili, nebo ne, to opravdu nevím, ale jeli jsme, až jsme dojeli na oravu. Opravdu, kousíček od přehrady. Horko bylo převeliké, nebylo pomalu kam se schovat a už ani nevím, proč jsme se nešli koupat? Snad pro to, že tam voda byla moc hluboká, a my s maminkou jsme neplavci? Já sama jakožto slepec jsem do vody nešla, hrozně jsem se bála a když nechtěli oni, nešlo se prostě.
Naši postavili stan, udělalo se nějaké rychlé konzervové jídlo a... První ohníček, vuřtíčky, pohoda jako ve filmu... Ráno po probuzení zima jak ve filmu, ale jiném, pršelo, jen se lilo a bylo po náladě. Tatínek moc nemluvil, byl to vcelku nemluva, a ještě, když mu něco pokazilo náladu... I vyrazili jsme do vesnice, abychom zapomněli na nevlídnost počasí, s deštníkem, pod kterým mě maminka schovala... Tátovi jsme koupily tlustý vlněný svetr, do kterého se pak celý týden choulil. Zůstali jsme tam, protože, co doma... Ale sluníčko už si v té době nevybavuju, jen ten déšť. A pršelo, a pršelo a....
Tak tolik o mé - naší dešťové dovolené. Ale stejně byla fajn, nezapomenu. Bylo jich ještě pod stanem pár, ale dešťová, alespoň tolik, to byla jen ta jedna...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Malkiel Malkiel | Web | 30. října 2011 v 2:39 | Reagovat

No jo, Orava. Vždyť to jsou hory Beskydy. To je jako všude na horách. Tam když přijde špatné počasí, tak trvá nejméně týden

2 davidbachmann davidbachmann | E-mail | Web | 1. listopadu 2011 v 0:07 | Reagovat

My jsme tam byli letos a taky nám 9 z deseti dnů propršelo. Naštěstí jsme nebyli ve stanu. Mám Oravu docela rád. Gorolské nářečí, klid, čistej vzduch a bezva lidi. To mi ke spokojenosti stačí.

3 mirunkaajenka mirunkaajenka | E-mail | Web | 1. listopadu 2011 v 4:11 | Reagovat

No, já jsem si při tom dešťovém tématu na to tak nějak vzpomněla. Ony vlastně ani Jeseníky nebyly v tomto o moc jiné. Taky, když tam začalo, pršelo a pršelo. Máma vždycky říká, že to tam jde od Polska, spíš se tam řídíme tím, jak je v  Polsku, protože počasí z vnitrozemí se tam horami prodírá jen těžko.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama