PĚT NEDĚL

4. srpna 2012 v 16:39 | Mirka
Je to už pět neděl, co jsme byli navštívit moji maminku. No, bylo už konečně načase. Nebyli jsme tam skoro tři roky, což je tedy dost dlouhá doba, ale pořád bylo něco.
Nešlo to, nechtělo se, loni se mi v létě zdravotně příliš nevedlo, a tak pořád dokola. Když už jsme se tedy konečně rozhodli, nastal ale další problém, jak se tam dostat. Dostupnými dopravními prostředky to, v naší situaci, kdy muž je velmi těžko pohyblivý, fakt nešlo. No a tak jsme nakonec využili služeb místní charity a jelo se. Bylo to fakt super, pan řidič měl spoustu zkušeností jak s řízením obecně, (řídil snad všecko, co má kola, od kamionu až po autíčko s postiženými), tak i jednání měl velmi hezké, a tak ani příliš nevadilo, že cesta byla dost drahá. Co už, když nemáte vlastního řidiče... Maminka byla ráda, že nás vidí, její psinka byla taky docela přátelská, a tak hodiny a dny pomalu uplývaly. Dělaly jsme s mámou dvakrát picu,, občas nás přišel i někdo navštívit. Bylo to fajn, hlavně, když jsme s maminkou pak dva večery po sobě pozorovaly světlušky, jak si poletují po zahradě. Já toho sice moc nenasleduju, ale aspoň jsme si zavzpomínaly na časy, když jsem ještě byla holka, a maminka hezky popisovala všecko, co by mě mohlo zajímat. Byli jsme tam necelý týden. Fajn, ale uvědomila jsem si, že jsme už každá tak trochu někde jinde. Já mám svoji domácnost, jsem zvyklá na svoje pohodlí, a maminka taky. Přesto ale musím říct, že to byla snad nejhezčí návštěva z těch, které jsme tam doposud, za dobu, kdy bydlím jinde, vykonali. Budu asi dlouho vzpomínat, však mám na co.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 David Bachmann David Bachmann | E-mail | Web | 4. srpna 2012 v 17:32 | Reagovat

My navštěvujeme mojí mámu tak 4 krát do roka. Je to od nás jen 112 kilometrů, ale taky to znám, že to jednou nejde, jindy se nechce a pak to zase zdraví nedovolí. I moje máma je úplně jinde, než já. Ona žila sama od mého prvního roku života a tak není moc zvyklá se někomu přizpůsobovat. Já miluju své soukromí, náš domácí styl života a taky se těžko adaptuju na něco jiného. Jenže člověk nikdy neví, jak dlouho tu máma ještě bude a tak se vždycky snažíme, aby nedocházelo ke konfliktům. Posledně to taky proběhlo docela dobře. Jsem přesvědčený, že u nás, kteří jsme vyrůstali v internátech, došlo k určitému odcizení od rodiny. I tak je ale máma tím jediným člověkem, který tě má rád bez podmínek.

2 mirunkaajenka mirunkaajenka | E-mail | Web | 5. srpna 2012 v 0:39 | Reagovat

[1]:Je to pravda, letos najaře, jsem si to dost uvědomovala, když mi volala paní pošťačka, která ji tam našla, jak se dusí. Kdyby přišla jen o něco později nebo vůbec... Mluvila jsem s ní než ji odvezli a pak, protože to bylo moc daleko a já už sse v tom městě vlastně ani nevyznám, jsem jí deně volala na mobil. Prostě jsem si řekla, že letos to už vyjít musí a naštěstí to vyšlo. To víš, že to skřípalo, ale asi jsme se všichni, tu s větším, tu s menším úspěchem snažili a byl z toho docela dobrý skoro týden.

3 punerank punerank | E-mail | Web | 29. ledna 2013 v 22:04 | Reagovat

tak tohle jsem nevím jestli četla, pěkně mi tu schováváš letní článek! taky se podle toho otepluje. neumím si představit nevidět rodiče pár let. ale taky to od minulýho léta hodně flákáme. buede třeba nabrat po zimě dech a objezdit potřebné návštěvy. ono to nakonec bude i fajn.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama