Leden 2013

30.01.2013

31. ledna 2013 v 4:07 | Mirka |  JEN TAK
Tuhle rubričku jsem si zvlášť oblíbila, je to prostě taková všednodenní rubrika.
Co mě potěšilo včera?
Tak předně: Měli jsme první koupání. S těmi bolavými zády to teda není žádná velká legrace, ale za pocit čisťoučka a voňavoučka to jistě stoí. Mně taky, protože jsem se na tom z valné části podílela.
Mluvili jsme odpoledne se švagrovou. Jejich kamarád jim udělal v kuchyni na lince lištu se světýlkama, tak má radost, že to bude dobře sloužit. Není nad to, když člověk při práci dobře vidí.
A to bych nebyla já, abych se zase nezmínila o jídle. Našla jsem na netu recept na domácí lučinu, tak jsem se hned dala do zkoušení. Nějak mi word blbne, áže mi chybovou hlášku a nechce mi vykopírovat hypertextový odkaz, tak aspoň přidávám v prostém textu, stačí jen skopírovat do schránky a mrknout.
http://www.toprecepty.cz/recept/26551-domaci-lucina/
Je to tak jednoduché, že se mi tomu až nechce věřit. A jsem TAK zvědavá! :-)
A kuřecí placičky, na ty se těším už několik dní, a schválně čekám, protože je chci udělat na pátek, když k nám přijde švagrová Liba. Jen aby se na mě skřítek Naschválníček nenaštval a práci mi nezhatil. :-) Ale řekněte: Vy byste to nezkusili?
http://www.brydova.cz/recepty/rychle-vecere/146-kureci-placicky
A malý postřeh z dneška. Venku fakt, ale fakt TAJE. Byly jsme se s Ájou vyvenčit, a je to pěkná bblátivá mazanice. Já fakt sníh nemusím, snížku, prosím prosím, zůstaň si na horách.
Tak zase přeju fajn den.

"Nežeru", aneb, jak to vlastně nazvat???

30. ledna 2013 v 5:01 | Mirka |  JEN TAK
Jak rá ráda jím... O tom jsem psala snad tisíckrát, ne-li více. Tak ráda, že ani cukrovka mi nebrání... A to je co říct. Na svou obranu musím napsat, že už tak "nežeru", jak jsem byla dřív zvyklá, ale pochutiny, to je moje, to já můžu, ba někdy i musím, a je to tak silné, že kolikrát vnoci jdu a připravuji. Připravuji, ale už "nežeru", ba ani nejím, tak jsem se polepšila! A kdo to ocení? Nikdo. Tak to musím ocenit sama, protože kdybych se, byť i takto polepšená, pochlubila doktorovi, vrčel by a nechválil. Stejně ho ale pořád vidím, jak hezky se na mě tvářil posledně, když jsem tam byla a hodnoty mého cukru byly pěkné, takové skoro jako u zdravého jedince. No, jen se holt musí tělíčku dopomáhat Inzulínem. Bůh zaplať za to, že existuje. Bůh zaplať, že mi drží při životě tak dlouho i mého muže. Pokud se jedná o mého Jirku, (muže), ještě jednu radůstku mám, a to sice, že jeho bolavá páteř se po té pondělní návštěvě u doktora trošku klidní. Vzala jsem věc do svých rukou a ten jeho "elixír na bolest" mu připravuju sama. Něco jako Mariša kafčo, to si člověk prostě musí o a o a ohlídat. A výsledky se dostavují, Jirka vypadal včera už veseleji, dokonce si povídal s
Ájenkou, hladil ji a něco jí vrněl do kožíšku, i já jsem slova užila, takže pokud to takto půjde dál, budu zcela spokojená. Jenže problém je v tom, že já jsem vlastně původně chtěla psát o bramborácích, jak je dělám částečně v mikrovlnce, a částečně pak dopékám v horkovzdušném hrnci, takže už to opravdu vypadá jako bramboráček a ne jako prapodivně vypadající hmota, chutnající po bramborách. Chtěla jsem psát o tom, jak tyhle placky, když zchládnou, dám do mrazáku, a pak jen "dodělat". Ale nakonec, je to jedno z potěšení, které mě v posledních dnech potkalo, tak snad na ně dojde někde v receptech. Stejně to mám odněkud z netu, přišel na to někdo jiný, ale já s radostí využívám a ten mrazák, to je můj nápad. Vždyť zkuste, kdo máte třeba friťák, můžete "dodělat" třeba tak jako se dodělávají hranolky. A při tom si můžete poslouchat knížku, vidící tedy číst, ale my poslouchat. A zase radůstka, protože třeba když udělám knížku,která je tak hnusně skenovatelná a výsledek není valný, a mně se povede to přesto dodělat, jsem zase spokojená. Někomu tím třeba udělám radost, minimálně Punerank, o které vím, že u vaření "čte". To já taky aspoň celou knížku jen neprospím. A až bude pryč to, co dříve bylo sníh, a teď to má, podle mne, zcela nepublikovatelný název, budu zase ještě o krůček spokojenější. Tak zase hezký další den!!!

Panenka, a vůbec...

29. ledna 2013 v 5:23 | Mirka |  JEN TAK
S každodeními radostmi je to někdy těžké. Jsou, a nebo nejsou??? Ale jasně, že jsou. Jen je občas nevidíme, ale ony tu jsou, spí někde v ústraní, a čekají. Čekají, až "dospějeme" a pozveme je do našeho života. I mně se občas zatoulají, ale občas mě to "chytne" a je jich jak naseto. Tak třeba: Moje panenka, (Ájenka) má už zase lepší ouška. Minulý týden ji chytil zánět do ucha a tak jsme kapaly. Takové kapičky, co se kapou jednou za den. Opravdu zabraly. Obdivuju tu moji malou, krásnou princezničku, jak vždycky přijde, když vidí flaštičku buď s čisticím roztokem,nebo s kapkami. Hlavičku dá dolů, ale přijde a drží. Jirka říká, že mi věří. Kdo ví, třeba jo, bylo by to hezké. Kéž ji nezklamu. Kéž nezklamu těch pár lidí kolem mě, které mám. Snad zase příště něco najdu, co se mi bude zdát vhodné. V poslední době nepíšu, zdá se mi to skoro zbytečné. Snad i to jednou pomine. Přeju vám všem hezké dny...