"Nežeru", aneb, jak to vlastně nazvat???

30. ledna 2013 v 5:01 | Mirka |  JEN TAK
Jak rá ráda jím... O tom jsem psala snad tisíckrát, ne-li více. Tak ráda, že ani cukrovka mi nebrání... A to je co říct. Na svou obranu musím napsat, že už tak "nežeru", jak jsem byla dřív zvyklá, ale pochutiny, to je moje, to já můžu, ba někdy i musím, a je to tak silné, že kolikrát vnoci jdu a připravuji. Připravuji, ale už "nežeru", ba ani nejím, tak jsem se polepšila! A kdo to ocení? Nikdo. Tak to musím ocenit sama, protože kdybych se, byť i takto polepšená, pochlubila doktorovi, vrčel by a nechválil. Stejně ho ale pořád vidím, jak hezky se na mě tvářil posledně, když jsem tam byla a hodnoty mého cukru byly pěkné, takové skoro jako u zdravého jedince. No, jen se holt musí tělíčku dopomáhat Inzulínem. Bůh zaplať za to, že existuje. Bůh zaplať, že mi drží při životě tak dlouho i mého muže. Pokud se jedná o mého Jirku, (muže), ještě jednu radůstku mám, a to sice, že jeho bolavá páteř se po té pondělní návštěvě u doktora trošku klidní. Vzala jsem věc do svých rukou a ten jeho "elixír na bolest" mu připravuju sama. Něco jako Mariša kafčo, to si člověk prostě musí o a o a ohlídat. A výsledky se dostavují, Jirka vypadal včera už veseleji, dokonce si povídal s
Ájenkou, hladil ji a něco jí vrněl do kožíšku, i já jsem slova užila, takže pokud to takto půjde dál, budu zcela spokojená. Jenže problém je v tom, že já jsem vlastně původně chtěla psát o bramborácích, jak je dělám částečně v mikrovlnce, a částečně pak dopékám v horkovzdušném hrnci, takže už to opravdu vypadá jako bramboráček a ne jako prapodivně vypadající hmota, chutnající po bramborách. Chtěla jsem psát o tom, jak tyhle placky, když zchládnou, dám do mrazáku, a pak jen "dodělat". Ale nakonec, je to jedno z potěšení, které mě v posledních dnech potkalo, tak snad na ně dojde někde v receptech. Stejně to mám odněkud z netu, přišel na to někdo jiný, ale já s radostí využívám a ten mrazák, to je můj nápad. Vždyť zkuste, kdo máte třeba friťák, můžete "dodělat" třeba tak jako se dodělávají hranolky. A při tom si můžete poslouchat knížku, vidící tedy číst, ale my poslouchat. A zase radůstka, protože třeba když udělám knížku,která je tak hnusně skenovatelná a výsledek není valný, a mně se povede to přesto dodělat, jsem zase spokojená. Někomu tím třeba udělám radost, minimálně Punerank, o které vím, že u vaření "čte". To já taky aspoň celou knížku jen neprospím. A až bude pryč to, co dříve bylo sníh, a teď to má, podle mne, zcela nepublikovatelný název, budu zase ještě o krůček spokojenější. Tak zase hezký další den!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 David Pavel Bachmann David Pavel Bachmann | E-mail | Web | 30. ledna 2013 v 9:35 | Reagovat

Jo, cukrovka je mrcha. Mám z ní taky docela strach, protože moje babička jí měla a máma jí má taky. A já žeru, nehejbu se a tloustnu. Je fajn, že existuje Inzulín. Dokonce jsem někde četl, že už se experimentuje s prasečími buňkami ze slinivky, takže někdy v budoucnu půjde napravit špatná funkce slinivky břišní a člověk se obejde i bez léků. To jídlo je pro zrakově postižené asi dost důležité. Možná až moc, ale přičítám to jeho nedostatku v internátech. Znám hodně lidí, co si teď toho dobrýho jídla užívají, protože ho v dětství neměli.
Tak přeju, ať ti všechno chutná a neškodí a Jirkovi ať je čím dál líp!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama