Červen 2013

Pomazánka z míchaných vajec

3. června 2013 v 8:33 | Mirka |  VAŘENÍ
To bych nebyla já, abych si zase něco neudělala po svém. Na internetu jsem našla recept, který se jmenoval Pomazánka ze smažených vajec. Říkala jsem si: Co to asi bude! Mrknu na to a ono je to docela zajímavé. Všechny suroviny jsem měla, a tak, hurá do zkoušení!
Potřebujeme:
Zelennou papriku, cibuli, trochu oleje nebo sádla, vajíčka, vegetu nebo sůl, kousek másla, hořčici, kečup nebo majonézu k dochucení.
Zeleninu nadrobno nakrájíme, nebo jako já rozkrájíme na kličkovém kráječi Tupperware, a uděláme si vaječinu, právě na té zelenině. Já jsem dělala z poměrně dost paprik, které, přiznám se, už dost volaly po zpracování, a k tomu taky samozřejmě dost cibule. Až je vaječina krásně hustá a promíchaná se zeleninou, necháme vychladnout. Poté ponorným mixerkem rozmixujeme a přidáme máslo a to, co jsme si vybrali jako dochucovadlo. Já jsem pro dnešek vybrala hořčici.
Teda, ňamka je to pořádná, až se mi dělají boule za ušima.
Dobrou chuť!

Domácí tavený sýr

2. června 2013 v 2:07 | Mirka |  VAŘENÍ
Jsem, jak to říct, taky držitelem, či majitelem účtu na facebooku. Po počátečním nadšení a zjištění,že se tam vlastně nic moc neděje, když uvážím, že po přidání některých "přátel" bych se asi zbláznila, kdybych všechny jejich statusy měla procházet, mé nadšení velice ochladlo. Přesto se tam občas mrknu, a občas, není to ale zas tak často, se tam setkám s docela užitečnými příspěvky.
Už je to nějakou dobu, co tam jedna uživatelka dala recept na domácí tavený sýr. Jak všichni jistě víme, "taveňáky" stojí čím dál víc peněz a zvlášť my, kterým zdraví nedovoluje sebrat se za každých okolností a uhánětnakupovat tedy oceníme, když se dovíme, jak si případně pochutinku vyrobit doma sami. Myslím, že na internetu lze najít spoustu možností, jak si onu dobrotu vyrobit, a tak, když dovolíte, napíšu sem jen své zkušenosti, kterých už je poněkud dost, protože dost bylo pokusů, tu víc, tu méně zdařilých. Začnu tedy tím, co potřebujeme.
Příprava je zcela jednoduchá, potřebujeme:
1 balíček tvarohu,
1 lžičenka kuchyňské sody - z mé zkušenosti na tu jednu kostku tvarohu ale stačí míň než lžička, spíš tak dvě tři špetky, prostě ne celá lžička -
sůl podle chuti,
jedna lžičenka másla na rozpuštění,
případně ještě salám, cibuli, česnek, pažitku, podle vlastního uvážení a nálady.
Když jsem uváděla "balíček tvarohu", měla jsem na mysli takový ten tvaroh, co vypadá jako kostka másla. Je krásně hustý, sýr se mi z něj povedl hustý, pěkně mazací. Tvaroh ve vaničkách se mi pro tyto účeli moc neosvědčil, výsledný produkt byl příliš řídký, nedal by se namazat na dva chleby třeba k svačince.
Postup:
Tvaroh vyklopíme do mističky, přidáme sodu a sůl a zamícháme. Uložíme tak na čtvrt až půl hodiny do lednice, a pak přilijeme rozpuštěné máslo. Opět promícháme a dáme na půl minuty do mikrovlnky prohřát. Zase zamícháme, a tady už si všímáme změny struktury. Dřív, i s rozpuštěným máslem, šla hmota hůř míchat, teď, když je trochu prohřátá, jen opravdu trošičku, ne horká, jde míchat úplně královsky. Využijeme tedy této situace a mícháme ještě tak dlouho, až se nám chuť zdá dostatečná. V této fázi jsem pro dnešek přidávala třeba nakrájenou pažitku. Když už s mícháním a chutnáním skončíme, a pokud nám v nádobce ještě něco zbyde, necháme chvíli stát, abychom neukládali teplé do lednice, a pak šup vychladit a mazat na chlebík.
Dobrou chuť!!!

Že by druhý díl???

1. června 2013 v 12:31 | Mirka |  JEN TAK
Tak se místo mytí nádobí, které na mě čeká ve dřezu, probírám historií svého blogu a našla jsem ho: Článek o jarní kráse, o stromu, vlastně o dvou, vlastně, ještě tam patří budoucí křovina, takový nějaký živý plot, který zasadili kolem té silničky, aby se tam neotáčeli řidiči se svými čtyřkoláky. Takže:
Stromky, a to oba dva, rostou, což mě sice nepřipadá, ale důkaz je, že tam ještě statečně stojí. Každý má kolem sebe kůly, aby je vítr nevyvrátil. A že tady míváme větry velice hučivé, fičivé, syčivé, bouřné, zkrátka, větr se tu vyřádí jak jen může. Legrace ale je, že já je jen málokdy najdu. Jsou tenké, ještě nevydávají takový silný zvuk, abych je zachytila sluchem, nebo hlavou. Mám z nich ale radost a myslím na ně skoro každý den. Až budou veliké a jestli tady ještě budem bydlet, určitě si na mě "zavolají" tak, jak jsem zvyklá. A doufám, že to neodnese rozbitý nos. :) Ale jak jsme tak dneska šly s Ájenkou, nějak jsme se netrefily do mezery mezi těmi budoucími křovinkami,a tak jsem zjistila, že i ty zdárně prospívají a přežily svůj první rok. Doufám, že vydrží a že jim nic a nikdo neuškodí. Jsem poměrně malá, ale už mi ten jeden výhon byl tak ke stehnům. No, on ten pán, co to sázel, tak říkal, že asi za tři roky to bude husté křoví. Tak ať, bude víc zeleně.
Tak tolik mé zpravodajství o malých zelených radůstkách. Přeju vám všem fajn den!

Jednoduchý krém z lilku

1. června 2013 v 10:55 | Mirka |  VAŘENÍ
Lilek jsem si velice oblíbila, protože jeho zpracování není příliš složité a chutná skvěle. Je pravda, že ho neplním, spíš jsem ho vždycky restovala, což dopadlo většinou tak, že mi změknul tak, že byl spíš podušený, a tak, když se mi tentokrát dostalo do ruky dvě kila lilku, rozhodla jsem se cíleně ho podusit, rozmixovat a tím z něj udělat jemný krém.
Nakrájela jsem si lilek na kousky, i se slupkou, a dala jsem ho dusit na pánev pod poklici, s trochou vody. Až byl měkký, vyndala jsem ho do mísy a pokračovala s dalšími várkami, protože se tam prostě všechen nevešel.
Pak už jen rozmixovat a je hotovo. Půlku jsem použila na polévku, druhou jsem si dala do dvou skleniček a zavařila na příště. Uvidíme, co z toho vymyslím za pokus. :)