Ája a pejsci, kteří procházejí mým životem

NAROZENINY

14. května 2013 v 4:23 | Mirka
Pořád se mi to honilo hlavou, už několik dní: Skoro mám až výčitky, že jsou události, které mi tak, jak se říká, hlavou nevrtaly, ale tohle, to mi prostě nedalo spát.
Včera to bylo totiž přesně šest roků, co jsem si jela pro svou Ájenku, pro moje štěstíčko, mou pomocnici, mazla, kamarádku, přítelkyni... A takhle bych mohla pokračovat dál a dál. Vrací se mi pár dní před tím, co jsem dělala, jak jsme s Jirkou jeli autobusem v pondělí ráno do Prahy, jak jsme dojeli a čekalo na nás auto ze střediska v Jinonicích...
Další krásný okamžik: Ája přijde za chvíli, jsme v pokoji, kde tak nějak trůníme se svými taškami, a čekám na svou novou přítelkyni. Už jsme se jednou viděly, ale to jen na chvíli, když mi ji přijel cvičitel ukázat a zároveň si zkontrolovat, kde a v jakém prostředí bude žít. Dole je slyšet zvonit rolničku: To nic, může to být pejsek Míši, Zuzky, nebo toho pána, co tam taky pracuje... Ale tajně doufám, a je to ONA. Vyjdu na chodbu, otevírám ohrádku na schodech a čekám, volám na ni. Přišla. Krásná, dlouhosrstá, možná taky trošku nejistá, moje princezna. A od té doby jsme pořád spolu, kromě mé týdení hospitalizace snad nepřetržitě, už těch šest roků.
Ten týden byl hezký, pak k nám domů, a od té doby, no jak se říká, jsme spolu v dobrém i zlém.
Prostě se mi nějak zachtělo zavzpomínat si na to, jak k nám Ájenka přišla. Tak jsme měly včera veliké narozeniny, takové naše společné. Její jsou prvního července, ale tohle jsou takové naše, kdy si můžu připomenout den, kdy jsme se setkaly už natrvalo. Ája se s námi zžila natolik, že si já ani Jirka nedovedeme už život bez ní představit. Všechno jednou zkončí, ale teď, je čas žít a vychutnávat další dny, nepochybně pěkné, i ty horší...

Ben a Ája

17. července 2011 v 3:40 | Mirka
Když si švagrová s manželem pořídili loni napodzim štěňátko srnčího ratlíka, moc jsem se na něj těšila.

Zatím, co spíš

23. listopadu 2010 v 23:59 | Mirka
Zase se vracím k ˇÁjence. Je krásná, ráda si na ni jen tak myslím.

Bobíšek

20. listopadu 2010 v 17:00 | Mirka
Bobíšek… Takové mazlivé a krásné jméno!!

Neroš

20. listopadu 2010 v 0:33 | Mirka
Neroš, jak jsme mu doma říkali, byl německý ovčák.

Ája, můj přítel

13. listopadu 2010 v 23:28 | Mirka
Když jsem si pořídila svého prvního vodicího psa, moji Ájenku, dohromady jsem ani netušila, co všechno mě čeká.

Probuzení v nejlepším

11. listopadu 2010 v 7:07 | Mirka
Tvrdím sice a tvrdit nepřestanu, že můj pes, moje nejmilejší Ájenka, je mým pravděpodobně nejlepším přítelem,

Jak jsme se s Ájou filmovaly

5. listopadu 2010 v 16:46 | Mirka
Docela mě to překvapilo, protože už mi asi vypadly podrobnosti z filmování,
 když jsem byla dítko školou povinné. To se natočí obrázky, jako že děláte nějakou tu činnost, kterou chtějí, a pak se dotáčejí dialogy. No ale taky je to o velikém čekání, protože prostě filmaři musejí stihnout tisíc věcí najednou a hodinka sem hodinka tam, to už je jedno. My jsme ale seděly v příjemném prostředí naší knihovny, popíjely jsme se známou kafíčko a čas nám příjemně utíkal. Natočilo se snad vše co bylo třeba, samotný akt trval jen chviličku, a spokojeně jsme mohly já i moje panenka odejít domů. Mně zbyl k tomu všemu ještě příjemný pocit, takže, co víc si přát!!! Když připočtu další zařízené věci, není si na včerejší den proč naříkat.

V psím salóně

3. listopadu 2010 v 1:04 | Mirka
Dlouho jsem váhala, zda služeb psího kadeřnictví využít,
 ale snažíc se držet hesla, že co člověk nevyzkouší neví, vypravila jsem se s Ájou využít služeb pána, který úpravu psů provádí. Začalo to v pondělí odpoledne, kdy jsme se objednaly a po rychlém stanovení termínu si panička hezky upřesnila trasu, no a už tu bylo úterní ráno. Na místo jsme dorazily ve stanoveném termínu, přestože Ája vypadala, že se jí dovnitř moc nechce. Nakonec se ale dala přesvědčit a už to začalo. Sama jsem na to docela hleděla, nikdy jsem se tak veliké koupací, česací, a vůbec celkově upravovací akce neúčastnila. Bylo to pro nás obě první a premiérové. Ájenka vyšla ze všeho jako krásná princezna a já spokojená, že jsem zase našla další službu, která nám může občas spříjemňovat život.

Nechápu!!

2. listopadu 2010 v 6:22 | Mirka
Jen kratičce. Včera jsme byly s Ájenkou hledat psí kadeřnictví.
 Bylo moc hezké pondělní odpoledne, a tak jsme se po mé návštěvě kadeřnice vydaly "hledat štěstí". Kadeřníka jsme za pomoci jedné milé paní našly, byla jsem už skoro u cíle, ale bylo potřeba prostě najít ty správné dveře. Vše jsme vyřídily, objednaly se a vydaly se zase domů. Najednou mi Ája doslova podklesla v ruce. Chodník byl sice úzký, ale nechápu, proč kolemjdoucí mladík psovi podrazil nohy. Fakt mě někdy zaráží lidská blbost. Je sice věčná, ale já doufám, že inteligence, taková ta lidská, ji převáží. Moje trpělivá, milá, vlídná Ájenko…

Trpělivost, výsada králů

25. července 2010 v 3:50 | Mirka
Jak jsem již psala dříve,

Moje Ája

12. března 2010 v 10:08 | Mirka
Ája je můj vodicí pes.
 
 

Reklama
Reklama