JEN TAK

Že by druhý díl???

1. června 2013 v 12:31 | Mirka
Tak se místo mytí nádobí, které na mě čeká ve dřezu, probírám historií svého blogu a našla jsem ho: Článek o jarní kráse, o stromu, vlastně o dvou, vlastně, ještě tam patří budoucí křovina, takový nějaký živý plot, který zasadili kolem té silničky, aby se tam neotáčeli řidiči se svými čtyřkoláky. Takže:
Stromky, a to oba dva, rostou, což mě sice nepřipadá, ale důkaz je, že tam ještě statečně stojí. Každý má kolem sebe kůly, aby je vítr nevyvrátil. A že tady míváme větry velice hučivé, fičivé, syčivé, bouřné, zkrátka, větr se tu vyřádí jak jen může. Legrace ale je, že já je jen málokdy najdu. Jsou tenké, ještě nevydávají takový silný zvuk, abych je zachytila sluchem, nebo hlavou. Mám z nich ale radost a myslím na ně skoro každý den. Až budou veliké a jestli tady ještě budem bydlet, určitě si na mě "zavolají" tak, jak jsem zvyklá. A doufám, že to neodnese rozbitý nos. :) Ale jak jsme tak dneska šly s Ájenkou, nějak jsme se netrefily do mezery mezi těmi budoucími křovinkami,a tak jsem zjistila, že i ty zdárně prospívají a přežily svůj první rok. Doufám, že vydrží a že jim nic a nikdo neuškodí. Jsem poměrně malá, ale už mi ten jeden výhon byl tak ke stehnům. No, on ten pán, co to sázel, tak říkal, že asi za tři roky to bude husté křoví. Tak ať, bude víc zeleně.
Tak tolik mé zpravodajství o malých zelených radůstkách. Přeju vám všem fajn den!

30.01.2013

31. ledna 2013 v 4:07 | Mirka
Tuhle rubričku jsem si zvlášť oblíbila, je to prostě taková všednodenní rubrika.
Co mě potěšilo včera?
Tak předně: Měli jsme první koupání. S těmi bolavými zády to teda není žádná velká legrace, ale za pocit čisťoučka a voňavoučka to jistě stoí. Mně taky, protože jsem se na tom z valné části podílela.
Mluvili jsme odpoledne se švagrovou. Jejich kamarád jim udělal v kuchyni na lince lištu se světýlkama, tak má radost, že to bude dobře sloužit. Není nad to, když člověk při práci dobře vidí.
A to bych nebyla já, abych se zase nezmínila o jídle. Našla jsem na netu recept na domácí lučinu, tak jsem se hned dala do zkoušení. Nějak mi word blbne, áže mi chybovou hlášku a nechce mi vykopírovat hypertextový odkaz, tak aspoň přidávám v prostém textu, stačí jen skopírovat do schránky a mrknout.
http://www.toprecepty.cz/recept/26551-domaci-lucina/
Je to tak jednoduché, že se mi tomu až nechce věřit. A jsem TAK zvědavá! :-)
A kuřecí placičky, na ty se těším už několik dní, a schválně čekám, protože je chci udělat na pátek, když k nám přijde švagrová Liba. Jen aby se na mě skřítek Naschválníček nenaštval a práci mi nezhatil. :-) Ale řekněte: Vy byste to nezkusili?
http://www.brydova.cz/recepty/rychle-vecere/146-kureci-placicky
A malý postřeh z dneška. Venku fakt, ale fakt TAJE. Byly jsme se s Ájou vyvenčit, a je to pěkná bblátivá mazanice. Já fakt sníh nemusím, snížku, prosím prosím, zůstaň si na horách.
Tak zase přeju fajn den.

"Nežeru", aneb, jak to vlastně nazvat???

30. ledna 2013 v 5:01 | Mirka
Jak rá ráda jím... O tom jsem psala snad tisíckrát, ne-li více. Tak ráda, že ani cukrovka mi nebrání... A to je co říct. Na svou obranu musím napsat, že už tak "nežeru", jak jsem byla dřív zvyklá, ale pochutiny, to je moje, to já můžu, ba někdy i musím, a je to tak silné, že kolikrát vnoci jdu a připravuji. Připravuji, ale už "nežeru", ba ani nejím, tak jsem se polepšila! A kdo to ocení? Nikdo. Tak to musím ocenit sama, protože kdybych se, byť i takto polepšená, pochlubila doktorovi, vrčel by a nechválil. Stejně ho ale pořád vidím, jak hezky se na mě tvářil posledně, když jsem tam byla a hodnoty mého cukru byly pěkné, takové skoro jako u zdravého jedince. No, jen se holt musí tělíčku dopomáhat Inzulínem. Bůh zaplať za to, že existuje. Bůh zaplať, že mi drží při životě tak dlouho i mého muže. Pokud se jedná o mého Jirku, (muže), ještě jednu radůstku mám, a to sice, že jeho bolavá páteř se po té pondělní návštěvě u doktora trošku klidní. Vzala jsem věc do svých rukou a ten jeho "elixír na bolest" mu připravuju sama. Něco jako Mariša kafčo, to si člověk prostě musí o a o a ohlídat. A výsledky se dostavují, Jirka vypadal včera už veseleji, dokonce si povídal s
Ájenkou, hladil ji a něco jí vrněl do kožíšku, i já jsem slova užila, takže pokud to takto půjde dál, budu zcela spokojená. Jenže problém je v tom, že já jsem vlastně původně chtěla psát o bramborácích, jak je dělám částečně v mikrovlnce, a částečně pak dopékám v horkovzdušném hrnci, takže už to opravdu vypadá jako bramboráček a ne jako prapodivně vypadající hmota, chutnající po bramborách. Chtěla jsem psát o tom, jak tyhle placky, když zchládnou, dám do mrazáku, a pak jen "dodělat". Ale nakonec, je to jedno z potěšení, které mě v posledních dnech potkalo, tak snad na ně dojde někde v receptech. Stejně to mám odněkud z netu, přišel na to někdo jiný, ale já s radostí využívám a ten mrazák, to je můj nápad. Vždyť zkuste, kdo máte třeba friťák, můžete "dodělat" třeba tak jako se dodělávají hranolky. A při tom si můžete poslouchat knížku, vidící tedy číst, ale my poslouchat. A zase radůstka, protože třeba když udělám knížku,která je tak hnusně skenovatelná a výsledek není valný, a mně se povede to přesto dodělat, jsem zase spokojená. Někomu tím třeba udělám radost, minimálně Punerank, o které vím, že u vaření "čte". To já taky aspoň celou knížku jen neprospím. A až bude pryč to, co dříve bylo sníh, a teď to má, podle mne, zcela nepublikovatelný název, budu zase ještě o krůček spokojenější. Tak zase hezký další den!!!

Panenka, a vůbec...

29. ledna 2013 v 5:23 | Mirka
S každodeními radostmi je to někdy těžké. Jsou, a nebo nejsou??? Ale jasně, že jsou. Jen je občas nevidíme, ale ony tu jsou, spí někde v ústraní, a čekají. Čekají, až "dospějeme" a pozveme je do našeho života. I mně se občas zatoulají, ale občas mě to "chytne" a je jich jak naseto. Tak třeba: Moje panenka, (Ájenka) má už zase lepší ouška. Minulý týden ji chytil zánět do ucha a tak jsme kapaly. Takové kapičky, co se kapou jednou za den. Opravdu zabraly. Obdivuju tu moji malou, krásnou princezničku, jak vždycky přijde, když vidí flaštičku buď s čisticím roztokem,nebo s kapkami. Hlavičku dá dolů, ale přijde a drží. Jirka říká, že mi věří. Kdo ví, třeba jo, bylo by to hezké. Kéž ji nezklamu. Kéž nezklamu těch pár lidí kolem mě, které mám. Snad zase příště něco najdu, co se mi bude zdát vhodné. V poslední době nepíšu, zdá se mi to skoro zbytečné. Snad i to jednou pomine. Přeju vám všem hezké dny...

Jarní krása...

28. března 2012 v 16:13 | Mirka

Tak jsem tu teda mooc dlouho nebyla. Ne, že by nebylo co psát, ale asi nějaká krize, či co. Já vím, zní to frázovitě, ale to si člověk pořád říká: To tam nedávej, to je blbost, a tak to tam prostě nedá a nedá. A když zrovna nejsem u počítače, zrovna tehdy přijde nápad, a co potom? Potom obvykle nic... Zase ta stejná hláška, ikdyž třeba trochu obměněná: Ále, stejně to nestálo za to.

No, ale dnes už konečně!!! Přišla krása!

Jak jsme nakupovaly

3. prosince 2011 v 4:13 | Mirka
V předchozím článku jsem tak nějak naznačila, že bych snad časem napsala pokračování, či spíše zážitek z nákupu v Bile, protože on tedy skutečně stál za to.

Nemám ráda vyčuránky

29. října 2011 v 16:47 | Mirka

No, tak jsem zase dneska řešila "převeliké" dilema... Slepeckých knihoven, kde lze sehnat poměrně snadno jak digitalizovaný text, tak dokonce i knihy v mp3 je opravdu dost, každý si může vybrat...

Pokládá se živice, hluku plná ulice

25. října 2011 v 17:26 | Mirka
Musím říct, že fakt "nemusím" různé stavební úpravy - vrtání v zemi i ve zdech domů, vrčení bagrů, jeřábů - a podobné "lahůdky a vychytávky"…

Sláva nazdar výletu, a neb, výprava za voňavou lahůdkou

23. října 2011 v 23:53 | Mirka
Tak jsme v sobotu byly na tom výlletě za olomouckými tvarůžky. Z tvarůžků samotných mám radost, ovšem z toho všelidského hemžení už tolik ne a když jsme se s Ájou večer vrátily domů, byla jsem opravdu ráda, že už jsme z toho venku.

Těším se na výlet

22. října 2011 v 1:57 | Mirka
Živá, krásná láska… To mě napadá, když tak ležím v posteli s klávesnicí na klíně, zaklapla jsem knížku, kterou mám rozečtenou, a myšlenky mi různě proudí hlavou…

Veterina

4. září 2011 v 9:12 | Mirka
Tak jsme konečně změnily s Ájou veterinu. Tedy, změnila jsem ji už někdy v dubnu, ale teď jsme tam byli zase.

Neuvěřitelné lajdáctví...

4. září 2011 v 5:39 | Mirka
Tedy, asi bych si měla sypat popel na hlavu, ale... Nevím, co se to děje... Jsem líná, jak vandrák v červenci. Přemýšlím a přemýšlím, říkám si: "Tak, tohle, sem určitě napíšu.", ale pak...

S větrem v zádech

29. července 2011 v 5:08 | Mirka
No, říká se, že co není v hlavě, musí být někde jinde, přesněji řečeno, v nohách. Musím bohužel říct, že to tedy beze sporu bude pravda...

Sluchové fantazie, aneb, co všechno vám může připomínat unikající vzduch

24. července 2011 v 4:50 | Mirka
Jen si tak ležím, klávesnice mi dělá společnost, potichu hraje rádio a při tom sleduji ubíhající text knížky.

Noční svátky

18. července 2011 v 17:19 | Mirka
Svátky jsou většinou toužebně očekávané dny, nemůžeme se dočkat, hlavně, jsme-li maličcí, těšíme se a těšíme. Každý den ale může být svátek.
 
 

Reklama